Žena z Pardubic má obstavený majetek za 40 miliónů kvůli dluhu 35 haléřů

(zdroj: novinky.cz)

Majetek v hodnotě 40 miliónů korun kvůli dluhu 0,35 Kč obstavil podle České televize exekutor podnikatelce z Pardubic. Podnikatelka si půjčila na kreditní kartu Komerční banky. Dluh 30696 Kč a 35 haléřů posléze chtěla uhradit v hotovosti na přepážce. Protože již ale neexistují haléřové mince, bankovní úřednice ji poradila zaokrouhlit částku dolů na celé koruny. Banka podnikatelku kvůli nezaplaceným 35 haléřům zařadila mezi dlužníky, uvedla televize.

O dluhu ani o tom, že má zaplatit další úroky a poplatky, podnikatelku údajně nikdo neinformoval. O tom, že je na ni nařízená exekuce, se prý dozvěděla až náhodou z katastru nemovitostí. Komerční banka se podle usnesení soudu domáhá pohledávky 35 haléřů, úroků a nákladů řízení ve výši přes 20.000 korun. Exekutor ovšem podnikatelce obstavil majetek v hodnotě mnohokrát vyšší. "Moje exekuce rozhodně není přiměřená k zástavě celého movitého majetku," řekla ČT.

Komerční banka se k případu odmítla vyjádřit. " K případu jednotlivých klientů se veřejně nevyjadřujeme," uvedla mluvčí KB Monika Klucová. "Vzhledem k té zanedbatelné pohledávce se domnívám, že tam byl spíše problém v komunikaci mezi bankou a jejím klientem," řekl mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové Michal Strnad.

K obstavení majetku mnohonásobně vyšší hodnoty, než je hodnota pohledávky, v Česku dochází poměrně často. Nejde přitom o nic protizákonného. Změnit to má novela exekučního řádu, kterou má nyní na stole Poslanecká sněmovna. Ta by měla podobným případům, jako je případ podnikatelky z Pardubic, zabránit, připomněla Česká televize.

Můj komentář:

Jednoznačné pochybení ze strany exekutora, měl by podnikatelce i bance nahradit vzniklou škodu. Pochybení se nejspíš dopustil i soud, který takovou exekuci schválil - exekutor totiž nejedná sám od sebe, ale nejprve podává návrh na nařízerní exekuce soudu, soud nařídí exekuci a pověří exekutora, teprve pak exekutor jedná.

Že nepoměr mezi vymáhanou částkou a hodnotou obstaveného majetku není protizákonný?

§ 47 odst.1 z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), v platném znění:
Exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.

Dle mého názoru se zde opět potvrzuje, že naše zákony nejsou tak špatné, ale katastrofální je způsob jejich provádění.

Autorská práva v ČR

Momentálně vedu diskuzi na fóru České pirátské strany a setkávám se se samými povrchními, nedomyšlenými a neinformovanými názory. Nečekám žádné sympatie, protože dobře vím jaké popularitě a ochotě naslouchat se u nás těší autorský zákon. Jen chci, abyste věděli, co si o tom myslím. Fandím jejich nadšení pro lepší svět, ale to je tak všechno. Marně hledám na jejich stránkách nějaké konzistentní stanovisko, se kterým by se dalo souhlasit či nesouhlasit. Co ale lze na stránkách nalézt velmi snadno, je možnost finančně podpořit stranu koupí trička...

Nedojímají mne ani podpůrné hlasy velkých umělců, kteří nějak zapomněli, že se stali velkými právě díky zábavnímu průmyslu, proti kterému teď tak brojí a který jim tak ubližuje. Bez nahrávacích studií, reklamy, tisku a distribučních sítí by byli stejné nuly jako ti, kteří nepodepsali. Dobře věděli do čeho jdou. Je to jak v těch pohádkách, kdy chasník podepíše smlouvu s ďáblem, dostane všechny výhody a když má jít do pekla, tak je svatý. Přijde mi to z jejich strany jen jako pokračování show, je to skvělá image. Všiměte si prosím, že jen málokterý slavný umělec řekne něco, co by se potenciálně nemuselo líbit jeho fanouškům, jako třeba, že nechce přijít o peníze za prodej desek ... hnízdem všeho zla jsou vždy kolektivní správci práv (OSA) a nahrávací společnosti.

Líbí se mi slova jednoho diskutéra: Zatím to vypadá, že Česká pirátská strana chce znárodnit autorům jejich dílo. To je podle mne přesné pojmenování situace. A že tito uvědomělí mladí lidé nemají modré košile a rudé šátky? Oni to myslí dobře, pouze si neuvědomují všechny souvislosti - a veřejnost jim to, jako už to tak bývá, baští.

Už nyní jsou autorská práva porušována a to i mimo internet, resp. spousta lidí si ještě nevšimla, že nějaká jsou. Typický příklad: Namaluju na zakázku obrázek pro akci A (od toho se odvíjí cena) a zákazník jej následně použije i pro akci B, tzn. nedovoleně a nezaplaceně. Prostá úvaha, že takové jednání se rovná krádeži, v ČR stále ještě nezdomácněla. Zajímavé je, že subjekty, se kterými jsem měl tu čest, nikdy neporušily smlouvu a zákony ve svůj neprospěch - nejspíš intuice.

* * *

29.06.09

Tak už jsme tak nějak dodiskutovali. Moje námitky byly vpodstě přijaty a nynější uvažování České pirátské strany se ubírá cestou, kterou už nemám potřebu komentovat.

Pro přehlednost jsem své výhrady shrnul do tří bodů:
1) myšlenka sama osobě není nikdy a nikde právem chráněna, chráněno je pouze její konkrétní hmotné zachycení, vyjádření
2) přemrštěné tresty jsou především záležitostí nesprávné aplikace trestního práva a nikoli důsledkem samotné ochrany autorských práv
3) ČR, jako člen širokého mezinárodního společenství, je vázána mnoha mezinárodními smlouvami, které ji zavazují autorská práva na svém území účinně chránit - nelze měnit podstatné principy autorského zákona bez současné změny těchto smluv

Žena (USA) si stáhla z webu asi 20 písniček, má zaplatit dva milióny dolarů

(zdroj: novinky.cz)

Názor z veřejné diskuze s nejvíce souhlasnými hlasy:
Jsem pro autorská práva v kultuře výrazně omezit. Obecně soudím, že má lidstvo zvrácený žebříček hodnot. Poskakující a skřeky vydávající umělec se topí v penězích, a díky autorským právům je má často zaručeny až do smrti. Zatímco např. zemědělec, který nás živí louská většinou šváby. Lidi se nepozastaví nad cenou CD několik set korun, ale ze židle je zvedne zdražení mléka o dvě koruny.

Můj komentář:

Komentář k výši trestu:
To je zase opačný extrém (viz. komentář z 11.6.2009). Ve světle takových rozsudků se nelze divit, že veřejnost je nalaďěna proti autorským právům. Opakuji ale, že problém je ve způsobu aplikace práva, nikoli v samotném obsahu práva. Takto vysoké pokuty jsou jistě určeny k trestání poškozování autorských práv v masovém měřítku a nikoli pro případy jako je tento. V každém právním řádu, který je "právem" a nikoli "svévolí moci", platí jisté zásady ohledně používání horních a dolních hranic rozsahu trestů - přinejmenším obecně ohledně přiměřenosti trestu (mezinárodně uznávaná zásada). Troufám si tedy tvrdit, že právní řád dotyčného státu USA nebyl aplikován správně, tedy v souladu se sebou samým.

Poznámka k výši autorských honorářů:
Ano, horní vrstva nejúspěšnějších autorů se snad skutečně topí v penězích, ale jako v každém jiném povolání, valná většina obyčejných autorů si musí odměnu zasloužit jako kdokoli jiný.

Poznámka ohledně zvráceného žebříčku hodnot:
Autor komentáře zde prokazuje přežívající totalitní způsob uvažování - žije v představě, že poměry ve společnosti lze oraganizovat se shora podle jakéhosi žebříčku hodnot. Realita je mnohem složitější a není pouze projevem žebříčku morálních hodnot společnosti. Mnohem spíš jde o to, že zemědělcem může být každý, kdo je zdravý, pracovitý a má kousek půdy. Úspěšným autorem zdaleka každý být nemůže. Každý může na kus papíru něco namalovat a autorské právo je krásné v tom, že toto dílo bude chránit bez ohledu na jeho kvalitu. To, jestli se autor díla bude topit v penězích, určí především poptávka na trhu a ne právo - to k tomu pouze vytváří rámec.

Příklady:
Vezměme třeba skupinu Hop Trop. Hrají nepřetržitě od roku 1980, jsou to autoři písniček, které se zpívají po celé republice, celý rok jezdí koncerty, desky se prodávají v poměrně vysokých nákladech. Není to tak dávno, co jejich basák roznášel v hospodě pivo, aby se vůbec uživil. Dva kytaristi, autoři většiny reportoáru, na tom byli líp, a to právě díky příjmům z autorských honorářů. Tito lidé by při svém úspěchu měli být dávno "za vodou" a to tak že i jejich rodiny. Kdyby nebyly atorské honoráře, tak by asi roznášeli pivo všichni. Je dobře známo, že když kapela typu Lucie jede turné po ČR, tak je při provozních nákladech obvykle v mínusu a žije z prodeje cd a z autorských honorářů. Když natáčí u nás desku Hapka-Horáček tak se z prodeje ani nezaplatí náklady na natáčení, ale milionářovi Horáčkovi to nevadí, protože on to nedělá pro peníze. Nedvědi museli vyprodat Strahov, aby si nakoupili baráky a auta - tedy to, co má průměrně úspěšný podnikatel. Nohavica udělá gesto a dá desku zadarmo, protože si to vynahradí na zbytku diskografie, ale kolik je takových, kteří si takové gesto mohou dovolit? Kapela Vlasty Redla, čili hitmakera první ligy, musela skončit z finančních důvodů. Nemohu si pomoci, ale skutečně nevím o kom je řeč, když pisatel píše, že "Poskakující a skřeky vydávající umělec se topí v penězích, a díky autorským právům je má často zaručeny až do smrti." Omezení autorských práv mi u nás skutečně nepřipadá jako impulz pro rozvoj kultury.

Česká obchodní inspekce odhalila rekordní výskyt špatného benzínu a nafty, rozdává sice pokuty, ale jména prodejců tají

Z odpovědí ústřední ředitelky ČOI RNDr. Jany Příhodové na otázky www.aktualne.cz o "pančování" pohonných hmot.:
Argumentujete, že zveřejňování konkrétních výsledků vám nedovoluje (zakazuje?) zákon. Konkrétně jaký zákon? Zákon o ČOI chrání jen obchodní tajemství. A ze zákona o svobodném přístupu k informacím dokonce plyne opak.
Brání nám v tom nejen zákon o kontrole, ale i jiné zákony, mezi nimi zákon o ochraně osobních údajů a v neposlední řadě i zákon nejvyšší? Ústava České republiky. Všechny tyto zákony chrání proti svévolnému jednání úřadů a státních byrokratů. Někdy se stane, že jeden zákon je v konfliktu s jiným zákonem a není to situace, ve které jedna právní norma automaticky převáží tu druhou. O tom, která má přednost, může rozhodnout jen soud.

Můj komentář:

Stojí zde proti sobě dva hlavní protichůdné zájmy - zájem na ochranu dobrého jména společností a veřejný zájem ochrany spotřebitele. Právní řád je třeba vnímat jako jeden celek, což paní ředitelka zřejmě dobře ví, když se odvolává na ústavu. Základním smyslem existence státní správy v demokracii je služba občanům a smyslem existence České obchodní inspekce je ochrana občanů spotřebitelů. Zveřejňovat kontrolované subjekty může znamenat poškození dobrého jména, ale pokud jsou zjištěny vážné nedostatky a udělena pokuta, bylo by absurdní tajit před spotřebiteli jména prodejců, od kterých spotřebitelům hrozí nemalá majetková újma. Jsem zvědav jak rozhodne soud.

Odpověď na kritiku českého předsednictví EU

Kritizována je hlavně výměna vlády uprostřed předsednictví, která má údajně být důkazem toho, že malé země se chovají nezodpovědně a nemohou úspěšně předsedat Evropské unii.

Můj komentář:

Ano, vládní krize předsednického státu Evropské unii jistě neprospěla, o tom není sporu. Stalo se to ovšem jako ústavní demokratický proces, kterému se čas od času nevyhne žádná demokracie. Podle mne ČR poskytla důkaz pouze o jediném - je to země, kde se demokracie nezastavila ani v čase jejího předsednictví. Kdyby tomu tak nebylo a ve státě by existovala moc schopná "zodpovědně" na půl roku pozastavit demokratické procesy, nejednalo by se již o demokracii, ale o totalitu.

Personifikace členských států a umělá rivalita ve stylu "naše předsednictví bylo úspěšnější než vaše" škodí Evropské unii přinejmenším stejně jako vládní krize v předsednickém státu.

Maďarská extremistická strana chce v Evropském parlamentě prosadit zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a změnu hranic

Maďarská extremistická strana Jobbik chce v Evropském parlamentě (EP) prosadit zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a změnu hranic určených Trianonskou smlouvou po první světové válce. Tato podoba hranic např. znamená, že na jižním Slovensku žije početná maďarská menšina.

Můj komentář:

Benešovy dekrety byly vydány v souladu s mezinárodními dohodami a se závěry mezinárodních konferencí. Nešlo o svévolné násliné akty. I kdyby veškerá kritika Benešových dekretů byla oprávněná, tak jejich zrušení by mohlo mít jen symbolický význam. Náš ústavní soud, když se zabýval návrhem na zrušení jednoho z Benešových dekretů, prohláslil v odůvodnění svého nálezu (Pl.ÚS 14/94) přibližně toto:
Vzhledem k tomu, že tento normativní akt již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter, nelze dnes, za uvedené situace, zkoumat jeho rozpor s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
Tímto ústavní soud prakticky prohlásil dekret za obsolentní - tedy formálně platící, ale ve skutečnosti bez právních účinků.

Mezinárodní dohody o hranicích sjednávané po první světové válce (včetně Trianonské) vycházely právě z národnostního principu, ale také z přirozeného geografického členění a z rozložení průmyslu a infrastruktury. Výsledkem pochopitelně nemohlo být uspokojení všech, ale jen určitý kompromis. Lze se bavit o změně hranic, ale nikoli o revizi dohod starých bezmála jedno století. Kdyby maďarská strana nehovořila o změně Trianonské smlouvy, ale pouze o tom, oč se ve skutečnosti jedná, tedy o změně hranic sousedního stabilního suverénního státu v čase míru, vyzněl by její požadavek absurdně a nepřijatelně - navíc v kontextu snah o integraci Evropy pod hlavičkou EU.

Národností menšina může mít zajištěný ten nejširší katalog práv, ale vždycky bude fakticky menšinou se všemi nevýhodami z toho plynoucími. Musí se s tím buď smířit anebo se pokusit stát většinou - pak ale musí počítat s oprávněným odporem stávající většiny.

Napadá mne, jaktože nikdy neslyšíme o českých menšinách v zahraničí, které by chtěly více autonomie? Že by jí měly dostatek? Že by čeština byla rovnoprávným jazykem všude, kde Češi žijí? To určitě ne. A nebyla náhodou německá menšina svého času vyhnána právě proto, že se nechtěla smířit s postavením menšiny? Nebylo její vyhnání reakcí na její neúspěšný násilný pokus stát se většinou?

Česká strana počítačových pirátů chce kandidovat do parlamentu

Vypadá to, že u nás nalézá velkou podporu veřejnosti názor, že nelegální stahování a sdílení věcí na internetu by nemělo být nelegální.

Můj komentář:

Nelze si koupit jeden rohlík a pak jej dvakrát sníst. U duševních statků to možné je a proto existuje autorské právo. Kdyby šly rohlíky stahovat z internetu, tak bychom ani nemuseli chodit do práce - živili by nás pekaři. Takto nás jen nepřímo živí autoři.

Lepší příklad. Za jízdu tramvají se také platí. Přinejmenším kvůli nákladům na provoz. Stejně jako u obrázku, i na samotné tramvaji se neprojeví, jestli se někdo svezl nebo ne, nic z ní neubude. A stejně jako u obrázku na internetu, můžete jet tramvají načerno a pravděpodobně vás nikdo nechytí. Zato, když vás chytí, tak zaplatíte mnohonásobně více než je cena jízdenky. Ano, pro černé pasažéry je to nepříjemné, ale je to snad nefér? Měla by být tramvaj zadarmo? Většina by asi byla pro, ale demokracie neznamená jen vůli většiny (to je totalita), demokracie je vůle většiny při respektování práv menšin.

Vytvoření obrázku stojí určité úsilí, čas a výrobní náklady, v neposlední řadě pak jistou autorskou invenci. Bylo by fér, aby si někdo stáhl nějaký můj obrázek a udělal si z něj zadarmo např. firemní logo? Kdyby to možné bylo, tak vůbec nebudu dávat obrázky na internet a jistě nejenom já - a to by byl ten rozvoj kultury, po kterém volá pirátská strana.

Pirátská strana na svých internetových stránkách brojí proti omezování volného šíření myšlenek. Je to demagogie - nikde na světě nikdy právo nechrání myšlenku samu o sobě, ale pouze její hmotné zachycení. Řeší se tu neexistující problém.

Veřejnost, hádám, popouzí často aplikovaný princip, podle kterého všichni, kdo si stáhli nelegálně poskytnutý soubor zadarmo, by si jej jinak koupili a tím pádem výše škody = počet stáhnutí x tržní cena. Vypadá to opravdu nespravedlivě. Druhou stranou mince je fakt, že například kdokoli cokoli může stáhnout z těchto stránek a použít a já jej jen těžko dohledám. Proto se k internetovému pirátství přistupuje tak, že postih je o to tvrdší oč těžší je internetového piráta dopadnout. To ale není problém legislativy, ale způsobu její aplikace.

Současná podoba práva duševního vlastnictví se vyvíjela více jak jedno století a to na mezinárodní půdě. Díky ní je například možné živit se psaním, hudbou nebo natáčením filmů a to i v mezinárodním měřítku. Bez práva duševního vlastnictví by mediální boom 20. století nebyl možný, protože by jej nebylo z čeho financovat. Právní řády prakticky celého světa jsou už několik desítek let propojeny mezinárodními smlouvami, takže nelze jen tak něco měnit v zákonech země, která tyto dohody podepsala a hodlá je dodržovat. Diskuze se musí odehrávat na půdě mezinárodních organizací.

Pravdou je, že současný koncept ochrany duševního vlastnictví již zastarává a s internetem si často neví rady. Volá po revizi. Je ale otázka jakým směrem - jestli směrem k zeefektivnění vybírání autorských honorářů anebo naopak. Ano, autoři jsou v menšině, ale demokracie neznamená zvůli většiny, ale vůli většiny za současného respektování menšin - jinak by to nebyla demokracie, ale totalita.