Česká strana počítačových pirátů chce kandidovat do parlamentu

Vypadá to, že u nás nalézá velkou podporu veřejnosti názor, že nelegální stahování a sdílení věcí na internetu by nemělo být nelegální.

Můj komentář:

Nelze si koupit jeden rohlík a pak jej dvakrát sníst. U duševních statků to možné je a proto existuje autorské právo. Kdyby šly rohlíky stahovat z internetu, tak bychom ani nemuseli chodit do práce - živili by nás pekaři. Takto nás jen nepřímo živí autoři.

Lepší příklad. Za jízdu tramvají se také platí. Přinejmenším kvůli nákladům na provoz. Stejně jako u obrázku, i na samotné tramvaji se neprojeví, jestli se někdo svezl nebo ne, nic z ní neubude. A stejně jako u obrázku na internetu, můžete jet tramvají načerno a pravděpodobně vás nikdo nechytí. Zato, když vás chytí, tak zaplatíte mnohonásobně více než je cena jízdenky. Ano, pro černé pasažéry je to nepříjemné, ale je to snad nefér? Měla by být tramvaj zadarmo? Většina by asi byla pro, ale demokracie neznamená jen vůli většiny (to je totalita), demokracie je vůle většiny při respektování práv menšin.

Vytvoření obrázku stojí určité úsilí, čas a výrobní náklady, v neposlední řadě pak jistou autorskou invenci. Bylo by fér, aby si někdo stáhl nějaký můj obrázek a udělal si z něj zadarmo např. firemní logo? Kdyby to možné bylo, tak vůbec nebudu dávat obrázky na internet a jistě nejenom já - a to by byl ten rozvoj kultury, po kterém volá pirátská strana.

Pirátská strana na svých internetových stránkách brojí proti omezování volného šíření myšlenek. Je to demagogie - nikde na světě nikdy právo nechrání myšlenku samu o sobě, ale pouze její hmotné zachycení. Řeší se tu neexistující problém.

Veřejnost, hádám, popouzí často aplikovaný princip, podle kterého všichni, kdo si stáhli nelegálně poskytnutý soubor zadarmo, by si jej jinak koupili a tím pádem výše škody = počet stáhnutí x tržní cena. Vypadá to opravdu nespravedlivě. Druhou stranou mince je fakt, že například kdokoli cokoli může stáhnout z těchto stránek a použít a já jej jen těžko dohledám. Proto se k internetovému pirátství přistupuje tak, že postih je o to tvrdší oč těžší je internetového piráta dopadnout. To ale není problém legislativy, ale způsobu její aplikace.

Současná podoba práva duševního vlastnictví se vyvíjela více jak jedno století a to na mezinárodní půdě. Díky ní je například možné živit se psaním, hudbou nebo natáčením filmů a to i v mezinárodním měřítku. Bez práva duševního vlastnictví by mediální boom 20. století nebyl možný, protože by jej nebylo z čeho financovat. Právní řády prakticky celého světa jsou už několik desítek let propojeny mezinárodními smlouvami, takže nelze jen tak něco měnit v zákonech země, která tyto dohody podepsala a hodlá je dodržovat. Diskuze se musí odehrávat na půdě mezinárodních organizací.

Pravdou je, že současný koncept ochrany duševního vlastnictví již zastarává a s internetem si často neví rady. Volá po revizi. Je ale otázka jakým směrem - jestli směrem k zeefektivnění vybírání autorských honorářů anebo naopak. Ano, autoři jsou v menšině, ale demokracie neznamená zvůli většiny, ale vůli většiny za současného respektování menšin - jinak by to nebyla demokracie, ale totalita.