Žena (USA) si stáhla z webu asi 20 písniček, má zaplatit dva milióny dolarů

(zdroj: novinky.cz)

Názor z veřejné diskuze s nejvíce souhlasnými hlasy:
Jsem pro autorská práva v kultuře výrazně omezit. Obecně soudím, že má lidstvo zvrácený žebříček hodnot. Poskakující a skřeky vydávající umělec se topí v penězích, a díky autorským právům je má často zaručeny až do smrti. Zatímco např. zemědělec, který nás živí louská většinou šváby. Lidi se nepozastaví nad cenou CD několik set korun, ale ze židle je zvedne zdražení mléka o dvě koruny.

Můj komentář:

Komentář k výši trestu:
To je zase opačný extrém (viz. komentář z 11.6.2009). Ve světle takových rozsudků se nelze divit, že veřejnost je nalaďěna proti autorským právům. Opakuji ale, že problém je ve způsobu aplikace práva, nikoli v samotném obsahu práva. Takto vysoké pokuty jsou jistě určeny k trestání poškozování autorských práv v masovém měřítku a nikoli pro případy jako je tento. V každém právním řádu, který je "právem" a nikoli "svévolí moci", platí jisté zásady ohledně používání horních a dolních hranic rozsahu trestů - přinejmenším obecně ohledně přiměřenosti trestu (mezinárodně uznávaná zásada). Troufám si tedy tvrdit, že právní řád dotyčného státu USA nebyl aplikován správně, tedy v souladu se sebou samým.

Poznámka k výši autorských honorářů:
Ano, horní vrstva nejúspěšnějších autorů se snad skutečně topí v penězích, ale jako v každém jiném povolání, valná většina obyčejných autorů si musí odměnu zasloužit jako kdokoli jiný.

Poznámka ohledně zvráceného žebříčku hodnot:
Autor komentáře zde prokazuje přežívající totalitní způsob uvažování - žije v představě, že poměry ve společnosti lze oraganizovat se shora podle jakéhosi žebříčku hodnot. Realita je mnohem složitější a není pouze projevem žebříčku morálních hodnot společnosti. Mnohem spíš jde o to, že zemědělcem může být každý, kdo je zdravý, pracovitý a má kousek půdy. Úspěšným autorem zdaleka každý být nemůže. Každý může na kus papíru něco namalovat a autorské právo je krásné v tom, že toto dílo bude chránit bez ohledu na jeho kvalitu. To, jestli se autor díla bude topit v penězích, určí především poptávka na trhu a ne právo - to k tomu pouze vytváří rámec.

Příklady:
Vezměme třeba skupinu Hop Trop. Hrají nepřetržitě od roku 1980, jsou to autoři písniček, které se zpívají po celé republice, celý rok jezdí koncerty, desky se prodávají v poměrně vysokých nákladech. Není to tak dávno, co jejich basák roznášel v hospodě pivo, aby se vůbec uživil. Dva kytaristi, autoři většiny reportoáru, na tom byli líp, a to právě díky příjmům z autorských honorářů. Tito lidé by při svém úspěchu měli být dávno "za vodou" a to tak že i jejich rodiny. Kdyby nebyly atorské honoráře, tak by asi roznášeli pivo všichni. Je dobře známo, že když kapela typu Lucie jede turné po ČR, tak je při provozních nákladech obvykle v mínusu a žije z prodeje cd a z autorských honorářů. Když natáčí u nás desku Hapka-Horáček tak se z prodeje ani nezaplatí náklady na natáčení, ale milionářovi Horáčkovi to nevadí, protože on to nedělá pro peníze. Nedvědi museli vyprodat Strahov, aby si nakoupili baráky a auta - tedy to, co má průměrně úspěšný podnikatel. Nohavica udělá gesto a dá desku zadarmo, protože si to vynahradí na zbytku diskografie, ale kolik je takových, kteří si takové gesto mohou dovolit? Kapela Vlasty Redla, čili hitmakera první ligy, musela skončit z finančních důvodů. Nemohu si pomoci, ale skutečně nevím o kom je řeč, když pisatel píše, že "Poskakující a skřeky vydávající umělec se topí v penězích, a díky autorským právům je má často zaručeny až do smrti." Omezení autorských práv mi u nás skutečně nepřipadá jako impulz pro rozvoj kultury.