Maďarská extremistická strana chce v Evropském parlamentě prosadit zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a změnu hranic

Maďarská extremistická strana Jobbik chce v Evropském parlamentě (EP) prosadit zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a změnu hranic určených Trianonskou smlouvou po první světové válce. Tato podoba hranic např. znamená, že na jižním Slovensku žije početná maďarská menšina.

Můj komentář:

Benešovy dekrety byly vydány v souladu s mezinárodními dohodami a se závěry mezinárodních konferencí. Nešlo o svévolné násliné akty. I kdyby veškerá kritika Benešových dekretů byla oprávněná, tak jejich zrušení by mohlo mít jen symbolický význam. Náš ústavní soud, když se zabýval návrhem na zrušení jednoho z Benešových dekretů, prohláslil v odůvodnění svého nálezu (Pl.ÚS 14/94) přibližně toto:
Vzhledem k tomu, že tento normativní akt již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter, nelze dnes, za uvedené situace, zkoumat jeho rozpor s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
Tímto ústavní soud prakticky prohlásil dekret za obsolentní - tedy formálně platící, ale ve skutečnosti bez právních účinků.

Mezinárodní dohody o hranicích sjednávané po první světové válce (včetně Trianonské) vycházely právě z národnostního principu, ale také z přirozeného geografického členění a z rozložení průmyslu a infrastruktury. Výsledkem pochopitelně nemohlo být uspokojení všech, ale jen určitý kompromis. Lze se bavit o změně hranic, ale nikoli o revizi dohod starých bezmála jedno století. Kdyby maďarská strana nehovořila o změně Trianonské smlouvy, ale pouze o tom, oč se ve skutečnosti jedná, tedy o změně hranic sousedního stabilního suverénního státu v čase míru, vyzněl by její požadavek absurdně a nepřijatelně - navíc v kontextu snah o integraci Evropy pod hlavičkou EU.

Národností menšina může mít zajištěný ten nejširší katalog práv, ale vždycky bude fakticky menšinou se všemi nevýhodami z toho plynoucími. Musí se s tím buď smířit anebo se pokusit stát většinou - pak ale musí počítat s oprávněným odporem stávající většiny.

Napadá mne, jaktože nikdy neslyšíme o českých menšinách v zahraničí, které by chtěly více autonomie? Že by jí měly dostatek? Že by čeština byla rovnoprávným jazykem všude, kde Češi žijí? To určitě ne. A nebyla náhodou německá menšina svého času vyhnána právě proto, že se nechtěla smířit s postavením menšiny? Nebylo její vyhnání reakcí na její neúspěšný násilný pokus stát se většinou?