Řidič a soudkyně

http://zpravy.idnes.cz/ridic-autobusu-pocmaral-plakaty-ods-trest-nad-nim-vynesla-langerova-zena-1q6-/domaci.asp?c=A110513_113903_olomouc-zpravy_sot

Řidič olomouckého Dopravního podniku Roman Smetana si vyslechl trest za to, že před loňskými volbami pomaloval reklamy politických stran na autobusech. Za poškozování cizí věci dostal 100 hodin veřejně prospěšných prací a ODS má zaplatit škodu. Soudkyní, která o trestu rozhodovala, byla Markéta Langerová, manželka Ivana Langera.

Můj komentář:

1) Podle mého názoru, ničení volební reklamy nelze stavět na roveň ničení komerčního reklamy. Nebo je snad politika byznys? Asi ano.

2) Soudkyně Langerová podle mého názoru věc rozhodovat neměla. Nejde o to, jestli je kvalitní profesionální soudkyně. Pro její vyloučení z rozhodování postačí, je-li zde důvod pochybovat o její nepodjatosti a ten zde podle mne byl. Jinými slovy, nemusela být podjatá, stačilo, že mohla být podjatá.

3) Výroky toho řidiče přímo ze soudní síně mi zní velice sympaticky. Trošku ostřejší, ale vůbec ne hloupé. Byl by dobrý advokát a možná i dobrý soudce, kdyby se víc učil (jako paní soudkyně).

4) Podle mého názoru, kvalitní soudce nemůže být při souzení bez emocí, protože bez nich nelze soudit lidi jako bytosti. Jen se jimi nesmí dát strhnout na tu či onu stranu - a právě proto je to (teoreticky) tak těžká profese. Neboť jak praví klasik právní vědy "Spravedlnost není daná skutečnost, nýbrž úkol pro náš rozum a naše srdce." WEINBERGER, O. Norma a instituce. Brno : Masarykova univerzita, 1995. s. 213.