Jak může státní úředník pochopit zákon? Někdy otřesně ...

Poslení právní šok jsem zažil v diskuzi na adrese http://www.uur.cz/konzultacni-stredisko/diskuse/?ID=2499&tema=1338. Úředníci se tam (ne)snažili odpovědět na dotaz jakéhosi Josefa Jarolíma. Způsob vyjadřování, přístup k občanovi-laikovi a zejména některé prezentované právní názory jsou otřesné. Za všechny cituji:
"Nespornou výhodou prvoinstančního úřadu je to, že ten si může do rozhodnutí napsat úplně co chce a co ho napadne. Proto, totiž, zná správní řád opravné prostředky, aby se chybné rozhodnutí první instance opravilo. Z toho plyne, že vadná rozhodnutí zákon připouští. Kdyby předpokládal, že chybná rozhodnutí nebudou, tak by ustanovení o opravných prostředcích neexistovalo. A z toho vycházím. Co si myslí nějací Jarolímové je mi úplně u zadku. Stejně to udělám jak uznám za vhodné a ať se odvolá. To mě nija neuráží. Ba naopak. Chce-li se, aby se rozhodla kravina, tak ať se pod ní podepíše kraj v rámci svého "právního" názoru."

Můj komentář:

Nepodespaný pisatel, patrně úředník stavebního úřadu, z existence opravného prostředku dovozuje, že zákon připuští, aby rozhodnutí první instance bylo nezákonné, potažmo nesprávné. To je ukázkový příklad naprosto mechanického bezhodnotového chápání práva na totalitní způsob. Jde o zcela pomýlený názor, který by se dal prominout laikovi, ale nikoli úředníkovi veřejné správy. Podle ústavy, podle řady zákonů a v neposlední řadě podle základních principů právního státu lze veřejnou moc vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby stanovené zákonem. Prvoinstanční rozhodnutí správního orgánu samozřejmě musí být nejenom v souladu se zákonem, ale musí být také správné (rozuměj účelné, rozumné, hospodárné apod. - princip dobré správy). Odvolání pak slouží k ochraně občana před pochybením (lhostejno zda úmyslným či neúmyslným) prvoinstančního orgánu. Odvolací orgán přezkoumává jak zákonnost, tak v rámci námitek i správnost prvoinstančního rozhodnutí. Institut odvolání tedy není ve správním řádu proto, aby odvolací orgán opravoval vadná rozhodnutí nižší instance, ale slouží jako pojistka zákonnosti a dobré správy. Oprava chyb v odvolacím řízení přichází v úvahu právě teprve jako důsledek nezákonnosti či nesprávnosti v prvostupňovém rozhodování. Zákon tedy nepřipouští nezákonnost ani nesprávnost v žádné fázi řízení, právě naopak, obé zakazuje a na obranu dává občanovi možnost odvolání. Chápat odvolání jako zákonné svolení ke zvůli je naprosto zcestné - i když uznávám, že při dnešní malé osobní odpovědnosti úředníků za vadná rozhodnutí může tento dojem v úředníkovi snadno vzniknout. Pokud by ale onen pan úředník citovaný "právní názor" prezentoval u jakékoli zkoušky na kterékoli dnešní české právnické fakultě, tak by měl letět i s dveřmi. Ovšem na úřadě se s takovým názorem dá asi celkem v pohodě žít - říká se tomu, tuším, profesní solidarita.