Čtyři řeči proti Catilinovi (po našem)

Když jsem svého času četl "Čtyři řeči proti Catilinovi" Marca Tullia Cicera, nevycházel jsem z údivu nad šílenostmi světa starého Říma. Správce Sicíle Catilina s bandou hrdlořezů objížděl svěřené vesnice, loupil, drancoval a vraždil. Zubožené vesnice marně žalovaly do Říma. Catilina s sebou vozil také malý orchestr. Zatímco jeho hrdlořezové drancovali, orchestr hrál na náměstí. Z naloupeného majetku nechal sicilský správce zhotovovat vlastní sochy ze zlata v životní velikosti, které pak umisťoval na náměstí vydrancovaných vsí. Vesničané chcípali hlady zatímco se dívali na zlatou sochu svého tyrana pořízenou z jejich úrody. Jaká zvrácenost, říkal jsem si.

Můj komentář:

V současné době, když v rámci právní praxe přicházím do styku s praktikami státu v době komunismu, začíná mi docházet, že to tady bylo úplně stejné. I s těmi sochami a orchestry.

Namátkou ... Živnostník si po válce pořídil náklaďák na dluh. Celá rodina pak pracovala od rána do večera, aby dluh splatila. Náklaďák mu byl komunisty zabaven, ale dluhy smazány nebyly a bývalý živnostník je splácel státu celý život. Jeho syn byl synem vykořisťovatele a na vojně byl umístěn k PTP a později uvězněn v táboře nucených prací. Jiný příklad. Soukromí zemědělci museli plnit povinné dodávky mléka. Když pošla kráva, nikoho to nezajímalo a dodávky se musely plnit dál - dotyční museli mléko kupovat, aby mohli plnit. Zabíjačka prasete vyžadovala souhlas. Stávalo se, že souhlas nebyl udělen, ale namísto toho přijeli nečekaně chlapi z jatek v doprovodu policie a prase si jednoduše odvezli. Moje vlastní prateta pracovala celý život v JZD od rána do večera, každou neděli chodila do kostela, doma si ještě nedávno před rokem 1989 svítila svíčkami, protože neměla na elektřinu.

Kdo to kdy všechno zažaluje? A komu? A co se děje teď? Biblické hříchy se nazvou novými pojmy a vše opět zůstane v nejlepším pořádku.